Tak ano, čekal jsem trochu nějakou pořádnou oslavu. Přece jen tři jsou vám jen jednou za život. Nebudu vás napínat - nic nebylo. Žádný bublinky, žádný rychlý špunty, nic. Normální hovězí případně mletej králík, bohatě sypané zelím (to já moc rád, když křupe), jinak nic. Babička uvařila čokoládu, ale tu mi nedali, že psík kakao nesmí. Tak proč to dělají? Jediné, co se snad povedlo, že jsme poslali zdravici sourozencům v Catley Ranch. A to bylo všecko. Jsem zvědav, jak oslavíme třeba 18, to dostanu volební právo. Do té doby doufám, že se naučím konečně poslouchat tu jejich slavnou píšťalku, když už mě v lesíku pustí. Jsem málem zapomněl zdůraznit, že lenost mých lidí dosáhla na další vrchol - ani mě nevzali do lesíka a šli jsme tady za paneláky na cvičák! To už snad ani nepamatuju, kdy se stalo naposled. A přitom na silnicích dobrodružná kalamita, mohli jsme si to pořádně užít a oni ne, půjdeme na cvičák. Fakt potupnej týden, snad proto je z něj asi 200 fotek... Tady jsou, já jdu spát.

Psáno 7.12.2024

Budu stručný, v nohách mám už 30000 kroků a jak známo, mám 4 nohy. Trochu jsme to dneska natáhli. Vlastně tím kohu začít. Za procítěného recitování jakési básničky jsme ještě za tmy vyrazili obejít tzv. Velký rybník, dnes Máchovo jezero. Povinná zastávka u Jarmiliny skály, pokud jsem správně pochopil, jakási jejich známá tu měla skákadlo. Dneska by tonešlo, voda daleko a navíc dost chladná, i s pitím jsem měl problém. Pustili mě na pláž trochu si zahrabat, ale z vodítka ani na krok, když nepočítám trojskok v lesíku, kde se panička na 2 minuty zapomněla. A že jsem připoutanej kvůli mně, pro mý dobro. No, komentovat to nebudu. Tma byla celou dobu, nakonec z fotek je to patrné. A i když tam nebyly vlastně žádný kopce, přiznám, že jsem se to auta i těšil.
Týden jsme začali pro změnu v Českém Ráji, kde panička nutně potřebovala vidět nějaké sály ve Skokovech, které jsme minule nějak minuli/přešli/neviděli. Tak tentokrát to vyšlo i s kravičkama.
Jinak v týdnu jsme občas zabrousili do mého oblíbeného revíru, taky jsme Žulák obcházeli, přiznejme si, že na tu zimu nějak nejsem dobře připravenej a páník evidentně taky ne, navlíká na sebe co najde a stejnak se tváří, že mrzne. A to má rukavičky a klobouček, já zpravidla (čeest výjimkám) jen nákrčník proti lovcům.
Teď se ale omlouvám, musím hlídat troubu, přepočítávám paniččiny výrobky, jsou mnohem lepčejší než ten páníků věčný chleba.
Psáno 14.12.2024

Něco se blíží a dobrý to nebude. V baráku nezůstal kámen na kameni, panička leze po kolenou a drhne dlažbu. A když já přijdu ze zahrádky, kde zvesela vyrvu pár drnů a doma pak dělám krásné otisky, řve i páník. Něco se blíží a dobrý to nebude.
Pozitivní je, že jsme skoro kažný den venku, někdy teda trochu za tmy, ať už ráno nebo večer, ono se to vlastně teď moc nepozná. A do toho chvíli sněží, chvíli prsí a já nevím, jak se obléci. Navíc na mně dost šetřej a zas tak velký výběr nemám, jen 3 kabáty. Zatím ovšem především chodím s nákrčníkem, který je ale především bezpečnostním prvkem, neb panička pojala přesvědčení, že když se myslivcům nedaří lovit ta prasata, tak půjdou po nás drobných psících.
Až dneska jsme učinili zase po čase objevitelskou, kde jsem já ze všech psíků z naší rodiny udělal prvochod. A to hned bez jakéhokoli rozcvičování, dlouhého dumání a přípravných modliteb jsem prošel Peklem. Je kousek za Českou Lípou a je to poměrně dobrodružná výprava. Kdybych nebyl furt škrcenej na tom vodítku, bylo by to teda podstatně dobrodružnější, některý skály si vysloveně říkaly o ztečení, ale i tak to bylo fajn, nádherně se mi celé odpoledne chrupalo a jdu v tom pokračovat. Jo, a dělobuchy a ohňostroje jsou mi zatím ukradený.
Psáno 21.12.2024

Bylo to, jak jsem říkal, zase mi došlo na slova. Něco se chystalo a nebylo to snadný. Začalo to tím, že se nám začal rozsvěcet venku stromeček,navíc se na něm objevily krom světýlek i jakési koule a další divný smetí. Posléze se pod ním objevily i jakési balíčky, které si ovšem včera odnesly otročínské děti. Upřímně, vím, že na Vánoce se lidi obdarovávají, vím, že pod stromkem měl i kocour Čertík z Otročína svůj balíček a má ho tam i králík Honey, ale já, já jsem žádný balíček neobdržel. Možná jsme trochu zlobil, zvlášť v posledních dnech mám potíže s tím, že se mi mezi zuby rozpadají dosud pevné hračky, už nemám ani jeden polštářek, vlastně už nemám asi vůbec nic, všechno se to rozpadlo. A je mi to vyčítáno, přitom já si nejsem vědom, že bych něco zlého spáchal, prostě se to nějak rozpáralo všecko. A vypadly z toho ta pískátka. A sežvejkala se. Já nic, já furt jen podřimuju.
No, teda poměrně dost jsme tech chodili ven, to musím přiznat, zvlášť v posledních dnech, kdy přijeli Středočeši, těm jsem musel ukázat místa, která tu vůbec neznají. A navíc se udělalo i moc pěkně, tak to stálo za to. Ale teď opravdu už musím dospat ty ztracený hodiny, celý dny na nohách, to není nic pro mě.
Psáno 28.12.2024